573524

  Kolejiště bylo ve velikosti HO (1:87), které postavil můj otec a později jsem mu i pomáhal při stavbě a ůpravách. Později jsem po ho smrti

zdědil. Zde ještě dvě fotečky z jeho stavby kolejště.

 

   

 

 

Kolejiště začal stavět můj otec v roce v létě 1983 tehdy už v novém bytě. To mi byly 3 roky a určitě jsem nevěděl co jsou to mašinky či vláčky.

Ale jak jsem se dozvěděl od rodiču, tak jsem už tehdy nemohl  od té krásy jezdících souprav oči odtrhnout.

postupem času jak jsem rostl tak i rostlo i kolejiště a v roce 1984 je zcela postaveno, ale k vůli uvolnění pro můj pokojík muselo být kolejiště

přestěhováno z  5 patra paneláku po schodech, k babičce ze stany od otce. Kde bylo uloženo na půdě a čekalo několik  dlouhých let na své

finalní dokončení a také oživení.

Rozbalení a složení kolejiště bylo jednoduché, ale opětovné zapojení elektroistalace ne, poněvadž barva na drátach už nebyla čitelná a

muselo se zloušet co k čemu patří.Stavbě kolejiště a jeho ůpravách  jsme se věnovali o výkendech a technikou ktetrá byla v době totality

běžná a cenově dostupná.

  

Ale toho času jsem už chodil do školy a zhruba 1až 2 krát do měsíce bylo možno v ůpravách kolejiště pokračovat.Taktéž se přiznám, že mě

tehdy moc na kolejišti pracovat nebavilo, ale spíše si hrát s vláčky. Ono také mi toho na práci moc nesvěřoval, když jsem byl malý a né moc

zručný v modelování, co také kdaž jsem chodil do základní školy. Spíše mi svěřoval drobné práce jako je výpomoc při podávání náředí či

jiných věcí i modelů domků, které jsem dělávali doma po té vsazovali do kolejiště.

 

 

Ale jak šel čas tak bylo stále vice poviností a málo času na modelování a dokončení kolejiště, skoro se dá říci že na něj nebyl čas. Až později

(to mi bylo asi tak 12 let) se opět oživilo modelování a dostavba. Ta už se dařila lépe poněvadž jsem i já mohl přiložit ruku k dílu a pomoci.

Ikdyž ba se dalo říci že kolejiště by mělo být dávno hotové pořád se něco nového zkoušelo a předělávalo aby to vypadalo lépe. A tak kolejiště

vypadalo pořád ve stadiu stavění a předělávání. Avšak osud nám připravil jiné plány. Já jsem začal chodit po škole do učení v oboru

stavebním a také se stále zhoršující se zdravitní stav nedával mnoho příležitostí k dokončení kolejiště.

 

 

 

 

A však po otcovi smrti a  zdědění rozestavěného kolejiště, jsem neměl tolik času, abych se dostavbě a ůpravách kolejiště mohl plně věnovat

a tak po dlouhém čase se do kolejiště pustily miši, které celé kolejiště znehodnotily, tím že rozkousali vše papírové co bylo k mání, jako jsou

tunely, domečky a jinné stavbya udělaly si z tohoto papírového materiálu hnízdo uprostěd kolejiště.  Byl jsem proto přinucen celé kolejiště

rozebrat  pro další použití a po té zbytek zničit. Rozebrané části které se dali zachránit se dali po očištění do krabice, kde nějakou dobu čekali

na své použití na mé kolejiště které jsem stavěl už sám doma.

Ale o tom je už jinný článek (viz Kolejiště (mé))